Internet věcí proniká i na pole. Období sucha ale ještě předpovídat neumíme, říká Petr Zlotý

29. říjen 2019

Počasí, škůdci nebo nedostatek pracovníků. Situace v zemědělství se dlouhodobě komplikuje po celém světě a agronomové proto hledají způsoby jak proces pěstování plodin zefektivnit. Kromě chytré zemědělské techniky a pokročilejšímu šlechtění se i na polích začíná projevovat trend internetu věcí. Jednou z firem působících v oboru je brněnská společnost Clever Farm, která propojuje zemědělské senzory a dává agronomům komplexní obraz o situaci na poli. „Příležitosti jsou všude, ale z byznysového hlediska je to komplikované, především kvůli investicím do infrastruktury,“ říká spoluzakladatel Petr Zlotý.

Vaší společnosti se v posledních měsících podařilo proniknout do zemí mimo Evropu, jak moc je to důležité?

Jde především o to, že se zde naskytla příležitost. A to i z hlediska budování signálu potřebného pro internet věcí. Vytipovali jsme si země, jež by pro nás mohly být strategicky zajímavé, v rámci programu jsme vybrali ty v Kamerunu a v Chile. Zatímco v první z těchto zemí se projekty rozjely slibně, v Kamerunu jsme neuspěli.

Co bylo v Africe překážkou?

Problematické je především technologické vybavení země z hlediska pokrytí signálem. Nízká je také samostatná úroveň zemědělství.

Poslední zahraniční expanzí byla Ukrajina, kde jste spolupráci navázali začátkem roku. Máte už nějaké závěry?

Na začátku roku nás oslovil ukrajinský zemědělský koncern Agromino, který hospodaří na 50 tisících hektarech s tím, že by chtěli lépe vyhodnocovat podmínky pro hospodaření. Prvním místem aplikace bylo asi 20 tisíc hektarů v blízkosti Bílé Tserkve a Charkova, přičemž samotné spuštění provázely legislativní problémy. Museli jsme hledat místního dodavatele technologie, protože import rádiových zařízení je do Ukrajiny zakázaný.

Jaká specifika má tamní zemědělství?

Plochy obhospodařované na Ukrajině jsou v porovnání s našimi měřítky podstatně rozlehlejší, častěji proto o ně projevuje zájem například zvěř. První dva senzory nám sežraly lišky. Agronomové proto senzory chtěli ochránit kovovými klecemi, důsledkem ale bylo oslabení signálu. Problémy jsme měli i u Charkova, kdy zemědělci o práci s technologií projevovali minimální zájem, obávali se totiž, že se jedná o špionážní zařízení. Necitlivou manipulací se jim také podařilo několik senzorů poškodit. Pomohla nám v tom ale spolupráce právě s lokálním partnerem, takže v současnosti projekt běží.

Kde všude ve světě vidíte potenciál pro digitalizaci?

Dá se to těžko specifikovat, i v rozvíjejících se zemích najdete spoustu zahraničních investorů, kteří zde úspěšně a ziskově farmaří na poměrně velkých výměrách. Příležitosti jsou všude, ale z byznysového hlediska je to komplikované, především kvůli investicím do infrastruktury. Je tedy nutné si vytipovat cílový trh a zjistit technologické možnosti. Například v Srbsku jsme si museli připojení zajišťovat sami, ale naštěstí jsme na to získali srbského partnera, který nám s budováním sítě pomohl.

Jak moc jsou tyto projekty rentabilní?

To záleží na situaci. Pokud v zemi máte jednoho nebo dva zákazníky, rozhodně se nejedná o výdělečný byznys. Když jich ale v zemi dokážete mít desítky, situace je jiná. Samozřejmě je pro nás komplikované, když musíme udržovat i sítě, to není naše primární práce, jsme především vývojáři aplikací a odborníci na radiový signál. Je to ale nutnost, abychom byli na trhu první a abychom byli schopní získat zkušenosti.

Zatím se díváte především na méně rozvinuté země, jaký je důvod?

Možná se nejedná o státy s rozvinutou ekonomikou, ale jsou to všechno státy s velkým zemědělským potenciálem. Západní trh je technologiemi přesycen, protože jejich nabídka je velká.

„My chceme bojovat především komplexností celé správy zemědělského procesu, nabízíme řešení od internetu věcí až po družicová data. Cílem zemědělců není mít pět aplikací na pět různých činností.“

Kolik konkurenčních služeb na trhu je?

Aplikací mohou být až tisíce, ale samozřejmě záleží, v jaké kvalitě jsou a co nabízejí. My chceme bojovat především komplexností celé správy zemědělského procesu, nabízíme řešení od internetu věcí až po družicová data. Cílem zemědělců není mít pět aplikací na pět různých činností. Takových firem je na trhu minimum.

Jak se k technologiím staví čeští zemědělci?

Je to velmi individuální, když narazíte na seniora-agronoma, je podstatně těžší mu výhody technologie vysvětlit. Mladí lidé pracují s technologiemi lépe, existuje však mnoho výjimek. Máme zkušenosti se zkušenými zemědělci, kteří nad podobnou technologií přemýšleli již léta, nedokázali ale myšlenku převést do praxe.

Jaká mají zemědělci motivaci chytré technologie používat?

Aby uspořili čas i peníze. Farmy jsou zpravidla personálně poddimenzované. To, co dřív dělalo třicet zaměstnanců, jich dnes dělá pět, šest. Je to dané i technickým rozvojem, ale obecně je problematické pracovníky sehnat. Ředitel družstva přitom tak není jen agronomem, ale i úředníkem či opravářem strojů. Jakýkoliv uspořený čas je pro ně tak značná hodnota. Také proto jsme se začali zaměřovat na hlubší analýzu a snažíme se předvídat například výskyt škůdců.

Jak to v praxi funguje?

Získaná data z polí vkládáme do matematických modelů, které umějí predikovat pravděpodobnost výskytu škůdců a chorob. Do nedávna existovaly pouze specializované služby, například na vinnou révu nebo kukuřici. Dostat se přitom k algoritmům nebylo jednoduché, spolupracujeme kvůli tomu s univerzitami a výzkumnými ústavy, ale i s velkými zemědělskými holdingy, které se tomuto problému také soustavně věnují. Experimentální algoritmy nicméně musíte validovat, je tak nutné vyhodnocovat každý alarm na skutečné farmě, tedy zda predikce vychází nebo ne. Zaměřujeme se nyní především na řepku a obiloviny, které jsou u nás zastoupené nejvíce.

Úspěchem je pro nás i navázání spolupráce se společností Syngenta, což je jeden z největších hráčů prodeje prostředků na ochranu rostlin. Některé modely s námi chce validovat v Česku, Polsku a na Slovensku. Zároveň disponuje vlastními farmami, kde chce technologii zkoušet a rozvíjet. 

V zemědělství ale musíte pracovat s obrovským množstvím proměnných, které výskyt škůdců ovlivňují.

Vzali jsme jednoduchý model, který nevyžaduje mnoho dat, ale pracuje pouze se sumou efektivních teplot. Na základě toho dokážete vypočítat pravděpodobnost až po to, kdy je vhodné aplikovat prostředek. Dále je možné dopočítávat data z blízkých meteorologických stanic. U složitějších predikcí, například u obilovin, jsme se zaměřili na plísně pšenice, kde je vstupů několikanásobně víc. Ve chvíli, kdy tyto parametry, jako je vlhkost a teplota, panují déle než dva dny, víte, že se splňují podmínky pro vznik plísní. Pro každou plodinu je tento model jiný a zemědělec na jeho základě dostane alarm, poté by měl jít pole zkontrolovat.

Petr Zlotý, Solution Architect CleverFarm

Změní se tedy způsob prevence?

Prevence je zásadní problém, protože kvůli ní zemědělci používají abnormálně vysoké množství přípravků. Cílem je tak i uspoření nákladů na chemické prostředky, nejen zvýšení výnosů z polí.

V současnosti je stále skloňovanějším problémem sucho. Jak si s ním chytré zemědělství dokáže poradit?

Predikční modely s tímto pracovat neumějí, na základě dat ze senzorů je ale možné se rozhodovat o skladbě vhodných plodin, případně závlaze. Dokážeme tedy zjistit, kdy je závlaha již zbytečná a dochází například k přílišnému odpařování vody z listů bez toho, aby se dostala ke kořenům. Vodu z mraků ale samozřejmě nepřivoláte.

Je sucho pro zemědělce v současnosti největším problémem?

Určitě jde o dlouhodobý pokles výnosu u některých plodin z již výše zmíněného sucha. Podmínky jsou ale lokálně proměnlivé, důležitá je tedy co největší účinnost celého procesu.

Jaké další závěry je možné z obrovského množství dat v zemědělství získávat?

Prvními výsledky, které máme, jsou právě predikční modely. Nicméně dalším z cílů by měl být rozvoj predikce lokálního počasí, a to na základě bohaté sítě senzorů měřících atmosférický tlak. To bychom přitom mohli v budoucnu zvládnout i bez pomoci třetí strany, samozřejmě za předpokladu, že síť našich senzorů bude dostatečně hustá.

Kdo je pro vás typický zákazník?

Farma, která se věnuje rostlinné výrobě a to na jakékoliv výměře. Jedná se jak o zahrádkáře, tak velkostatkáře s několika hektary. Senzory mohou používat i obchodníci s komoditami, kteří je umístí do skladů s uskladněnými plodinami. Měli jsme ale i zákazníka, který choval šneky a na základě získaných hodnot šneky ovlhčoval a připravoval jim ideální podmínky. Největší uplatnění ale mají senzory v trvalých kulturách, úspěch slavíme třeba u pěstitele borůvek, který má na půl druhém hektaru 80 senzorů.

„Atmosférické podmínky jsou důležité i u aplikace prostředků proti škůdcům, které mají jasně dané, za jakého počasí a jak mají být aplikovány. Vyhne se tak třeba nadměrné aplikaci nebo budování rezistencí vůči danému přípravku.“

Jak samotný zemědělec vydedukuje, co má dělat?

Na základě zkušeností. Ve chvíli, kdy na pole naprší srážky, zemědělec to ví před tím, než se na něj s technikou vůbec vydá. Atmosférické podmínky jsou důležité i u aplikace prostředků proti škůdcům, které mají jasně dané, za jakého počasí a jak mají být aplikovány. Vyhne se tak třeba nadměrné aplikaci nebo budování rezistencí vůči danému přípravku.

Je tedy možné vytvářet soubor znalostí a rad pro další zemědělce?

Snažíme se jednotlivé případy sbírat a předávat je dál. Samozřejmě je to pro nás i obchodní argument, kdy se snažíme využívání technologií co nejvíce aplikovat na různé činnosti. Agronomové jsou celkem vynalézaví, data ze senzorů je třeba možné využívat jako potvrzení pro úřady, v jakých podmínkách chováte hospodářská zvířata.

Jak si tato technologie rozumí s dalšími chytrými technologiemi – na vysoké úrovni jsou třeba počítačem řízené traktory a stroje.

Ano, ale to už se dostáváme do oblasti satelitních dat a satelitních snímků. Na jejich základě můžeme vyhodnocovat stav porostu, množství chlorofylu a podobně, díky čemuž můžeme vytvářet třeba mapy pro variabilní hnojení či variabilní setí.

Autor: Michal Tomeš
Zdroj: e15.cz